Úvod – Výzvy ve výstavbě hry Realu Sociedad
Real Sociedad patří v posledních letech mezi stabilní a respektované týmy La Ligy. Pod vedením trenéra Imanola Alguacila se klub z baskického San Sebastiánu prezentuje organizovaným pressingem, důraznou obranou a dynamickým přístupem k modernímu fotbalu. Hráči jako Mikel Oyarzabal, Takefusa Kubo nebo Martín Zubimendi tvoří osu mužstva, které je schopno konkurovat i největším španělským gigantům.
Nicméně přesto, že Real Sociedad bodově i herně dlouhodobě drží solidní výkonnost, při detailnější analýze se ukazuje slabina, která se opakuje napříč zápasy – a tou je rozehrávka ze zadních řad. Tedy způsob, jakým tým přechází z obranné fáze do ofenzivní výstavby hry.
V moderním fotbale je schopnost hrát od brankáře a zadních řad pod tlakem základním požadavkem pro všechny týmy, které chtějí mít míč pod kontrolou. V případě Realu Sociedad je ale patrné, že v některých klíčových fázích dochází k nejistotě, nedostatečnému pohybu bez míče a přehnanému spoléhání se na dlouhé nákopy. Soupeři to často využívají – vyšším pressingem nutí defenzivu Realu k chybám, ztrátám nebo nekvalitním odkopům.
Tato část blogu se zaměří právě na identifikaci problémů ve výstavbě hry od brankáře až k záloze, ukáže konkrétní příklady z utkání a nastíní, proč je pro Sociedad důležité tuto slabinu překonat, pokud se chce dlouhodobě udržet mezi evropskou elitou.
1. Struktura rozehrávky – invertovaní obránci i pozice středního záložníka
Základem efektivní rozehrávky v moderním fotbale je nejen kvalita jednotlivců, ale především organizace celého týmu v prostoru. Real Sociedad se ve své výstavbě hry často spoléhá na klasické rozestavení 4-3-3, které se při držení míče mění na 2-3-5 nebo 3-2-5 v závislosti na tom, zda jeden z krajních obránců zůstává vzadu, nebo se posouvá výš.
V ideálním případě hrají krajní beci invertovaně – to znamená, že se místo k postranní čáře posunou blíž ke středu hřiště a tvoří s defenzivním záložníkem trojúhelník. Tato varianta by teoreticky měla Sociedad pomoci překonat první pressingovou linii soupeře, zároveň zajistit lepší kontrolu nad středem pole a umožnit plynulý přechod do útočné fáze.
Realita však bývá odlišná. Často se stává, že obránci Realu nejsou dostatečně komfortní na míči při hře pod tlakem. Místo odvážné rozehrávky zvolí alibistické řešení – přihrávku zpět na brankáře nebo dlouhý nákop na útočníka. Tento přístup nejenže snižuje úspěšnost držení míče (např. v utkání proti Betisu měla rozehrávka úspěšnost pouhých 72 %), ale zároveň odhaluje problém s pozicováním hráčů bez míče.
Střední záložník – často Zubimendi – se sice snaží nabídnout variantu, ale bez podpory invertovaných beků zůstává v přečíslení. Navíc pokud soupeř správně zablokuje jeho osu s míčem, Sociedad je nucen hrát přes krajní prostory, kde ztrácí možnost diktovat tempo hry.
Dalším faktorem je nedostatečná rotace pozic – hráči nejsou vždy v pohybu a často setrvávají v předem určených zónách. To činí rozehrávku předvídatelnou a náchylnou k přerušení.
Závěrem lze říct, že struktura rozehrávky Realu Sociedad má teoretický potenciál, ale v praxi naráží na limity hráčských dovedností a taktické flexibility. Pro zlepšení bude nutné pracovat nejen na technice jednotlivců, ale i na souhře a včasné výměně pozic, která umožní tým hladce překonávat presinkové pasti soupeřů.
2. Tlaky soupeře a reakce zesilující nedostatky
Každý fotbalový tým, který se snaží budovat hru od brankáře a přes obrannou řadu, musí počítat s tím, že soupeř na něj vyvine tlak – tzv. vysoký pressing. U Realu Sociedad však právě tento prvek často odhaluje slabiny, které by jinak mohly zůstat skryty.
Mnoho soupeřů La Ligy si už zvyklo na to, že Sociedad se snaží hrát konstruktivně zezadu. Proto často nasazují agresivní a strukturovaný presink, který cílí především na krajní obránce a středového záložníka (nejčastěji Zubimendiho). Pokud Sociedad nedokáže včas najít volného hráče mezi liniemi, tlak soupeře rychle naruší rozehrávku a vynutí si chyby – ztráty míče nebo nepřesné přihrávky.
Statistiky to jen potvrzují – Real Sociedad je v první třetině hřiště pod tlakem úspěšný jen v 68 % případů (podle dat z FBref). Naproti tomu týmy jako Villarreal nebo Girona vykazují v podobných situacích úspěšnost přes 78 %. To ukazuje na problém v reakcích na tlak – ať už jde o poziční připravenost, rychlost rozhodování nebo technickou jistotu na míči.
Další slabinou je pomalý přechod do protiútoku po zisku míče. Místo toho, aby Sociedad okamžitě využil prostoru, který soupeř nechal při presinku otevřený, hráči často zpomalují hru a vrací míč zpět do obrany. Tím umožňují soupeři zformovat se do defenzivního bloku a eliminují šanci na efektivní brejk.
Je třeba dodat, že problém není pouze technický. Často chybí i mentální odolnost – někteří hráči se při tlaku uchylují k riskantním řešením nebo ztrácí koncentraci, což může vést k nebezpečným situacím poblíž vlastní brány.
Soupeři si této slabiny všímají a čím dál častěji se snaží Real Sociedad přinutit k tomu, aby hrál míč dlouhý nebo pod tlakem chyboval. A dokud tým nezareaguje zlepšením pohybu bez míče, větší kompaktností a rychlejší cirkulací míče, budou tyto tlaky nadále výrazným faktorem omezujícím jeho výstavbu hry.
3. Nedostatek tvůrčího prvku ve středním pásmu
Jedním z nejviditelnějších problémů Realu Sociedad při rozehrávce a celkové výstavbě hry je absence výrazného tvůrčího hráče ve střední části hřiště. Ačkoli tým disponuje technicky zdatnými záložníky, jako je Martín Zubimendi či Mikel Merino, oba patří spíše mezi stabilizátory hry než mezi kreativní rozdílové hráče, kteří by dokázali pravidelně otvírat obrany přesnou přihrávkou nebo průnikovým balonem.
Podle statistik z FBref za sezónu 2024/25 činí průměrný počet klíčových přihrávek (key passes) na zápas mezi středními záložníky Realu Sociedad pouhých 1,12. Pro srovnání: Dani Parejo z Villarrealu má v téže statistice hodnotu 2,86, Luka Modrić z Realu Madrid dokonce 3,45. To ukazuje na výrazné zaostávání v oblasti kreativního přínosu ze středu pole.
Další ukazatel, který podtrhuje tento nedostatek, je nízký počet progresivních přihrávek směřujících mezi obranné linie soupeře. Zubimendi sice nabízí konzistentní výkony ve fázi přechodu a udržení míče, ale jeho počet progresivních přihrávek směrem do finální třetiny činí pouze 3,8 na zápas, zatímco například Toni Kroos má průměr přes 7,1.
Důsledkem této absence kreativního mozku je častá stagnace hry v tzv. „druhé třetině“ hřiště – tedy mezi vlastní obranou a útočnou formací. Míč se zde pohybuje horizontálně, ale bez většího posunu vpřed. Hráči vepředu, jako jsou Kubo nebo Oyarzabal, se musí často stahovat hluboko pro míč, což oslabuje jejich efektivitu v nebezpečných prostorech.
V moderním fotbale, kde rozhodují milisekundy a schopnost najít mezeru v kompaktní obraně, je přítomnost záložníka s vizí a odvahou klíčová. Real Sociedad však v současnosti tuto roli plnohodnotně neobsazuje. Absence podobného typu hráče se tak stává jedním z hlavních důvodů, proč se týmu nedaří efektivně rozvíjet akce a přetavovat držení míče v gólové šance.
Pokud chce Sociedad zvýšit svou útočnou účinnost a snížit závislost na individuálních akcích na křídlech, měl by zvážit buď nákup tvořivého záložníka, nebo redefinovat roli některého ze stávajících hráčů.
4. Dynamika týmu vs. stagnace rozehrávky
Na první pohled může Real Sociedad působit jako běhavý a energický tým, zejména díky mladým hráčům typu Takefusa Kubo nebo Barrenetxea, kteří vynikají pohybem bez míče a dravostí na křídlech. Paradoxně však tato individuální dynamika ostře kontrastuje s tím, jak staticky působí samotná rozehrávka týmu, zejména v úvodních fázích výstavby útoku.
Ve chvíli, kdy soupeř zvolí vysoký presink, Real Sociedad často upadá do pasivity. Obránci si vyměňují míč horizontálně bez jasného cíle, zatímco záložníci se buď skrývají za soupeřem, nebo nabízejí přihrávky zpět. Podle analytických dat z Instat se Real Sociedad během sezóny 2024/25 umístil v dolní čtvrtině La Ligy v počtu vertikálních přihrávek na vlastní polovině (průměrně pouze 8,1 za zápas). Pro srovnání, Girona či Athletic Bilbao se pohybují kolem 12–14.
Tento defenzivní styl rozehrávky, který připomíná šachovou partii bez tahů dopředu, snižuje efektivitu rychlého přechodu do útoku. Hráči vepředu sice často nabízejí pohyb směrem ke gólové situaci, ale bez včasného zásobování míčem jejich aktivita vyšumí do ztráty nebo vynuceného centru z hlubší pozice.
Dalším faktorem je nedostatek automatizace. Mnohé týmy v La Lize využívají naučené vzorce pro překonání prvních dvou pressingových linií soupeře – Sociedad však spoléhá spíše na momentální inspiraci jednotlivců než na kolektivně drilované sekvence. Výsledkem je roztříštěná struktura hry, kdy se tým sice snaží být dynamický vepředu, ale bez podpory ze zázemí to připomíná závodní vůz bez motoru.
Ačkoli má trenér Imanol Alguacil jasný rukopis a dlouhodobou vizi, stále není zřejmé, jakým způsobem chce překonat právě tuto kontradikci mezi dynamikou na útočných pozicích a stagnací v rozehrávce. Dokud nebude vyřešena kontinuita mezi obrannou a záložní linií, bude Real Sociedad narážet na problém opakující se herní neplynulosti.
5. Konkrétní příklady problémů z reálných zápasů
Teorie je důležitá, ale skutečný obraz o slabinách Realu Sociedad získáme až při analýze konkrétních zápasových situací. V sezóně 2024/25 se objevilo několik klíčových momentů, které dokonale ilustrují, kde tým v rozehrávce selhává – a proč.
Zápas proti Atlético Madrid (0:2, duben 2025)
Tento duel byl učebnicovou ukázkou toho, jak se může nedostatek pohybu a kreativity ve výstavbě hry stát osudným. Atlético nasadilo klasický Simeoneho blok se středním presinkem, který sice nebyl extrémně agresivní, ale zato nesmlouvavě strukturální. Střední záložníci Realu – Zubimendi a Mikel Merino – se často dostávali do situací, kdy nebyli schopni najít prostor pro převzetí míče mezi liniemi.
Statistiky ukazují, že Real Sociedad měl v první půli pouze dvě progresivní přihrávky ze své poloviny (oproti průměru 7,4), přičemž 58 % držení míče probíhalo mezi středními obránci Le Normandem a Pachecem. Výsledkem byla neschopnost přenést hru do poslední třetiny, a tím i nulová střelecká produktivita.
Zápas proti Las Palmas (1:1, únor 2025)
Proti soupeři s nižší kvalitou se od Realu očekával dominantní výkon, ale realita byla jiná. Las Palmas se stáhlo do hlubokého bloku a ponechalo Sociedad míč. Výsledek? Pomalá výstavba hry, špatná cirkulace a pouhá jedna střela na bránu v první půli. Přitom hráči jako Kubo či Oyarzabal nabízeli pohyb, ale míč se k nim dostával se zpožděním nebo vůbec.
Obránci často váhali s vertikálními přihrávkami, a v absenci hráče typu “registy” nebylo, kdo by hru rozjel s vizí a rychlostí. Navíc šířka hřiště nebyla využívána efektivně – levá strana byla přetížená, zatímco pravá zůstávala pasivní. Tento nedostatek variability usnadnil soupeři obranu.
Zápas proti Betisu (0:1, leden 2025)
Tady se ukázala další slabina – neschopnost reagovat na změnu rytmu. Betis změnil po přestávce pressingové schéma a začal napadat vysoko, což vedlo ke dvěma ztrátám Sociedad uprostřed hřiště během prvních 10 minut druhé půle. Z jedné z těchto situací padl i jediný gól zápasu.
Všechny tyto zápasy mají společný jmenovatel: absenci připravených řešení na různé herní scénáře. A právě zde se ukazuje, že slabiny Realu Sociedad nejsou jen o technickém provedení, ale především o systému, mentalitě a schopnosti přizpůsobit se.
Závěr – Shrnutí a doporučení
Real Sociedad je klub s bohatou tradicí, stabilním kádrem a potenciálem bojovat o evropské příčky. Přesto je zřejmé, že v oblasti rozehrávky ze zadních řad naráží na limity, které jej v klíčových momentech brzdí. Tato slabina se opakovaně ukazuje nejen proti top týmům jako Atlético Madrid, ale i ve střetnutích s papírově slabšími soupeři, kde je třeba tvořit hru a udávat tempo.
Jak jsme si v blogu ukázali, hlavní problémy tkví v:
nedostatečné kreativitě ve středním pásmu,
stagnující dynamice mezi obránci a záložníky,
nedostatku taktických alternativ vůči vysokému presinku,
a také v chybějící odvaze k progresivní rozehrávce.
Pro další vývoj je klíčové investovat do hráčů s tvůrčím potenciálem, rozvíjet flexibilitu herního systému a nebát se modernějších taktických přístupů. Užitečné by bylo i využívání datových analýz při přípravě na soupeře, a to nejen v defenzivě, ale především při rozehrávce pod tlakem.
A pro fanoušky, kteří chtějí i v těchto náročnějších časech podpořit svůj klub stylově, doporučujeme navštívit Fotbalshop.com, kde najdete široký sortiment originálních dresů a doplňků Real Sociedad – protože věrnost klubu se neprojevuje jen na tribunách, ale i v každodenním životě.
Ať už Real Sociedad zvolí jakoukoliv cestu, jedno je jisté: bez modernizace rozehrávky bude těžké držet krok s nejlepšími. Je čas udělat krok vpřed – od obranné jistoty ke kreativní odvaze.
